|
|
Od rekonstrukce obličeje podle lebky k identifikaci jedince : požadavky, principy, problémy
Moštková, Miroslava ; Brůžek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Blažek, Vladimír (oponent)
Rekonstrukce obličeje podle lebky je technika, kterou lze reprodukovat původní vzhled jedince, avšak vytvoření naprosto přesné podoby je v současné době nemožné. Rekonstrukce je využívaná při archeologickém výzkumu nebo při vyšetřování forenzních případů. Metody rekonstrukce obličeje můžeme dělit na morfoskopické, morfometrické, kombinované a lze je využít při manuálním a počítačovém způsobu rekonstrukce při tvorbě dvojrozměrných a trojrozměrných modelů. U každé z těchto metod lze hodnotit přesnost a spolehlivost pomocí kvantitativních a kvalitativních metod. Spolehlivost a přesnost rekonstrukce by měla být zvážena i z pohledu percepce obličeje. Lidský obličej je vnímán holisticko-analytickým způsobem, jehož základem je vypočítávání distančních rozdílů mezi znaky. Rekonstrukce obličeje je založená na rozpoznávání známých obličejů, ty jsou vnímány na základě vnitřních znaků, jejich vnímání není ovlivněno změnou úhlu pohledu nebo výrazu. Neznámé obličeje jsou vnímány pomocí vnějších znaků. Obličeje s výrazným obličejovým znakem jsou rozpoznávány rychleji. Obličejové znaky lze seřadit podle velikosti jejich vlivu na rozpoznání obličeje, čím je znak větší, tím větší má vliv. Od největšího a nejdůležitějšího je lze seřadit: obrys obličeje, horní část obličeje, oči s obočím, ústa, nos. Tato práce shrnuje...
|
|
|
Rekonstrukce přibližné podoby člověka podle lebky: kritické zhodnocení principů metody a analýza vybraných kraniofaciálních vztahů
Zedníková Malá, Pavla ; Velemínská, Jana (vedoucí práce) ; Beňuš, Radoslav (oponent) ; Krásničanová, Hana (oponent)
Tato disertační práce je předkládána ve formě svazku odborných publikací spolu s teoretickým úvodem. V teoretickém úvodu je prezentován aktuální stav poznání problematiky faciální rekonstrukce. Stručně jsou popsány oblasti využití, principy metody a typy metod dle použitého média. Dále jsou popisovány spolehlivosti a omezení metod, které jsou zároveň východisky výzkumné části disertační práce. Pro metodu rekonstrukce přibližné podoby člověka podle lebky je typická paralelní existence mnohonásobných predikčních pravidel, jejichž spolehlivost není známa nebo nebyla publikována. Cílem práce bylo otestovat spolehlivosti vybraných vodítek pro odhad polohy a velikosti částí obličeje (očí, nosu a rtů) a na základě výsledků doporučit, která vodítka přednostně používat. V druhé části výzkumu bylo cílem kvantifikovat těsnost vztahu mezi tvarem lebky a tvarem obličeje, tj. určit, do jaké míry a jakým způsobem tvar kostěného podkladu určuje (predikuje) tvar měkkých tkání, a to pomocí geometrické morfometrie. Materiál pro tuto disertační práci tvořil soubor laterálních telerentgenových snímků 87 dospělých jedinců pořízený v letech 1977-1992. Soubor sestával z 52 mužů (21-43 let, průměrný věk: 30 let) a 35 žen (19-39 let, průměrný věk: 21 let) středoevropské populace. Jedinci ve zkoumaném vzorku nevykazovali...
|
|
|
Faciální rekonstrukce: chyba predikce obličejových znaků a rozpoznatelnost obličeje
Trsová, Iva ; Zedníková Malá, Pavla (vedoucí práce) ; Eliášová, Hana (oponent)
Rekonstrukce přibližné podoby obličeje podle znaků na lebce je jednou z možností, jak odhadnout podobu a vytipovat identitu člověka. Její využití v praxi ale čelí nemalé kritice. Ani v dnešní moderní době se nejedná o výlučně vědecký postup, který by měl vysokou úspěšnost a vždy vedl k rozpoznání cílového jedince. Své uplatnění nachází hlavně v archeologii a ve forenzní antropologii. Pro každou část obličeje existuje více predikčních principů. Každý autor preferuje jiný a stále přicházejí nové. Cílem bakalářské práce je vytvoření přehledu dosavadních predikčních principů využívaných při rekonstrukci podoby obličeje zepředu s informací o jejich přesnosti/spolehlivosti a zmapování problematiky rozpoznávání obličejů se zaměřením na vliv změn v poloze či velikosti obličejových prvků (očí, nosu, rtů). Klíčová slova: rekonstrukce obličeje, predikce obličeje, metody rekonstrukce, změna polohy obličejových znaků, přesnost
|
|
|
Rekonstrukce přibližné podoby člověka podle lebky: kritické zhodnocení principů metody a analýza vybraných kraniofaciálních vztahů
Zedníková Malá, Pavla ; Velemínská, Jana (vedoucí práce) ; Beňuš, Radoslav (oponent) ; Krásničanová, Hana (oponent)
Tato disertační práce je předkládána ve formě svazku odborných publikací spolu s teoretickým úvodem. V teoretickém úvodu je prezentován aktuální stav poznání problematiky faciální rekonstrukce. Stručně jsou popsány oblasti využití, principy metody a typy metod dle použitého média. Dále jsou popisovány spolehlivosti a omezení metod, které jsou zároveň východisky výzkumné části disertační práce. Pro metodu rekonstrukce přibližné podoby člověka podle lebky je typická paralelní existence mnohonásobných predikčních pravidel, jejichž spolehlivost není známa nebo nebyla publikována. Cílem práce bylo otestovat spolehlivosti vybraných vodítek pro odhad polohy a velikosti částí obličeje (očí, nosu a rtů) a na základě výsledků doporučit, která vodítka přednostně používat. V druhé části výzkumu bylo cílem kvantifikovat těsnost vztahu mezi tvarem lebky a tvarem obličeje, tj. určit, do jaké míry a jakým způsobem tvar kostěného podkladu určuje (predikuje) tvar měkkých tkání, a to pomocí geometrické morfometrie. Materiál pro tuto disertační práci tvořil soubor laterálních telerentgenových snímků 87 dospělých jedinců pořízený v letech 1977-1992. Soubor sestával z 52 mužů (21-43 let, průměrný věk: 30 let) a 35 žen (19-39 let, průměrný věk: 21 let) středoevropské populace. Jedinci ve zkoumaném vzorku nevykazovali...
|
|
|
Faciální rekonstrukce: chyba predikce obličejových znaků a rozpoznatelnost obličeje
Trsová, Iva ; Zedníková Malá, Pavla (vedoucí práce) ; Bejdová, Šárka (oponent)
Rekonstrukce přibližné podoby obličeje podle znaků na lebce je jednou z možností, jak odhadnout podobu a vytipovat identitu člověka. Její využití v praxi ale čelí nemalé kritice. Ani v dnešní moderní době se nejedná o výlučně vědecký postup, který by měl vysokou úspěšnost a vždy vedl k rozpoznání cílového jedince. Své uplatnění nachází hlavně v archeologii a ve forenzní antropologii. Pro každou část obličeje existuje více predikčních principů. Každý autor preferuje jiný a stále přicházejí nové. Cílem bakalářské práce je vytvoření přehledu dosavadních predikčních principů využívaných při rekonstrukci podoby obličeje zepředu s informací o jejich přesnosti/spolehlivosti a zmapování problematiky rozpoznávání obličejů se zaměřením na vliv změn v poloze či velikosti obličejových prvků (očí, nosu, rtů). Klíčová slova: rekonstrukce obličeje, predikce obličeje, metody rekonstrukce, rozpoznání obličeje, změna polohy obličejových znaků, přesnost predikčních vodítek
|
|
|
Faciální rekonstrukce: chyba predikce obličejových znaků a rozpoznatelnost obličeje
Trsová, Iva ; Zedníková Malá, Pavla (vedoucí práce) ; Eliášová, Hana (oponent)
Rekonstrukce přibližné podoby obličeje podle znaků na lebce je jednou z možností, jak odhadnout podobu a vytipovat identitu člověka. Její využití v praxi ale čelí nemalé kritice. Ani v dnešní moderní době se nejedná o výlučně vědecký postup, který by měl vysokou úspěšnost a vždy vedl k rozpoznání cílového jedince. Své uplatnění nachází hlavně v archeologii a ve forenzní antropologii. Pro každou část obličeje existuje více predikčních principů. Každý autor preferuje jiný a stále přicházejí nové. Cílem bakalářské práce je vytvoření přehledu dosavadních predikčních principů využívaných při rekonstrukci podoby obličeje zepředu s informací o jejich přesnosti/spolehlivosti a zmapování problematiky rozpoznávání obličejů se zaměřením na vliv změn v poloze či velikosti obličejových prvků (očí, nosu, rtů). Klíčová slova: rekonstrukce obličeje, predikce obličeje, metody rekonstrukce, změna polohy obličejových znaků, přesnost
|
|
|
Od rekonstrukce obličeje podle lebky k identifikaci jedince : požadavky, principy, problémy
Moštková, Miroslava ; Brůžek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Blažek, Vladimír (oponent)
Rekonstrukce obličeje podle lebky je technika, kterou lze reprodukovat původní vzhled jedince, avšak vytvoření naprosto přesné podoby je v současné době nemožné. Rekonstrukce je využívaná při archeologickém výzkumu nebo při vyšetřování forenzních případů. Metody rekonstrukce obličeje můžeme dělit na morfoskopické, morfometrické, kombinované a lze je využít při manuálním a počítačovém způsobu rekonstrukce při tvorbě dvojrozměrných a trojrozměrných modelů. U každé z těchto metod lze hodnotit přesnost a spolehlivost pomocí kvantitativních a kvalitativních metod. Spolehlivost a přesnost rekonstrukce by měla být zvážena i z pohledu percepce obličeje. Lidský obličej je vnímán holisticko-analytickým způsobem, jehož základem je vypočítávání distančních rozdílů mezi znaky. Rekonstrukce obličeje je založená na rozpoznávání známých obličejů, ty jsou vnímány na základě vnitřních znaků, jejich vnímání není ovlivněno změnou úhlu pohledu nebo výrazu. Neznámé obličeje jsou vnímány pomocí vnějších znaků. Obličeje s výrazným obličejovým znakem jsou rozpoznávány rychleji. Obličejové znaky lze seřadit podle velikosti jejich vlivu na rozpoznání obličeje, čím je znak větší, tím větší má vliv. Od největšího a nejdůležitějšího je lze seřadit: obrys obličeje, horní část obličeje, oči s obočím, ústa, nos. Tato práce shrnuje...
|
host ::
RSS.